V posledních letech došlo ke zvýšení počtu jedinců s extrémně krátkým ocasem. Vzhledem tomu, že se velmi aktivně řeší tato genetická vada u fr. buldočků, angl. buldoků a dalších cca 20 plemen, včetně upozornění na Bostonského terriera, považuji za naprosto nezbytné dále pracovat s touto informací pro kvalitu a hlavně zdraví Bostonského terriera.

Dle amerického a FCI standardu cituji:

TAIL : Set-on low, short, fine and tapering, straight or screw and must not be carried above the horizontal.

(Note : The preferred tail does not exceed in length more than one quarter the distance from set-on to hock).

OCAS: nasazen nízko, krátký, jemný a zužující se, rovný nebo stočený. Nesmí být nesen nad horizontální linií.

(Pozn.: Je upřednostňován ocas délkou nepřesahující čtvrtinu vzdálenosti od nasazení k hleznu.)

Vyřazující vadou je - kupírovaný ocas.

 

Anatomie:

Ocas je v pokračování bederní páteře, složen z obratlů. Po celé délce páteře je tzv., páteřní kanál, ve které se nachází mícha. U 7. lumbálního (bederního) obratle mícha končí a dále pokračují výstupy z meziobratlových prostor nervy tzv. cauda equina.

Páteř má 49-53 obratlů, u plemen BT, FRB, ANGB – mají o 10-15 obratlů méně. Což má degenerativní vliv na hřbet zvířat. 

Nejčastější degenerativní poruchou je Hemivertebrae – jsou to obratle, spíše trojúhelníky, z pohledu řezu motýlkovitého tvaru, než bloky, nejčastěji v hrudní a ocasní části páteře. Tzv. Spina bifida zahrnuje těžké deformace v ocasní části. Tento defekt je přítomný už od narození a zřejmě je i geneticky umístěný v genofondu zvířete. 

Ocas zarostlý či vzhledu vývrtky pokud je rostlý dozadu a dolů vytváří hlubokou štěrbinu. Pokud je ocas nehmatný, štěrbina může být abnormálně velká. Jsou i případy dermoidu v tomto místě.

Pokud se nachází Hemivertebrae v hrudní páteři – dochází podle stupně poškození ke stlačení míchy, skoliózám, poruchám s tím souvisejícím. V bederní oblasti k poruchám chůze, poruchám vyprazdňování i prokazatelně nemožnosti přirozeného porodu. 

Toto je velmi dobře popsáno ve studii Dr. Jerolda S. Bell - Breeding Strategies for Managment of Genetic Disorders. 

Podle databáze Canine Inherited Disorders se popisuje defekt Spina Bifida – což znamená rozštěp ocasní popřípadě bederní páteře.

Obě vady  mohou být příčinou inkontinence močové i fekální, či poruchy motoriky pánevních končetin. Mohou i v těžkých případech absolutně absentovat některé obratle včetně oblouků s výstupem míchy.

(Zdroj Le Couteur – nemoci míchy, Internal medicine – WB Saunders Toronto). 

Všechny dostupné informace a upozornění lze vyhledat na oficiálních stránkách BTCA – kde se nejen tímto problémem velmi aktivně zaobírají.

V současné době genetické laboratoře Genomia a Laboklin, nabízí genetické vyšetření. Bohužel u šesti z 23 plemen, je stále genetická mutace ve fázi výzkumu. Mezi ně patří i Boston Terrier. V ostatních případech mutace genu č.189-G v homozygotním stavu je letální v embryonálním stadiu. Zkřížením dvou heterozygotů vede k 30% úbytku štěňat ve vrhu. Způsob dědičnosti – autosomálně dominantní. Veškeré informace naleznete na oficiálních webových stránkách Laboklin a Genomie.

Bohužel se tímto tématem zatím nikdo z Veterinárních klinik v České republice nezabýval, nebo jen okrajově už ve fázi setkání se s takto poškozeným jedincem. Všechny dostupné materiály k tématu jsou zahraniční studie. Nicméně nelze čekat na postižení většiny populace. 

V blízkém zahraničí – Francie, Německo atd. jsou jedinci s „tailless „ vyřazováni z chovu, ačkoliv standard nepíše, že jedinec „bez ocasu, nebo s degenerací ocasu“ musí být vyřazen. 

V poslední době se i v našich podmínkách objevují jedinci,  u kterých je posouzení ocasních partií přinejmenším diskutabilní, někdy téměř nemožné a chovatelé i majitelé takových psů se oprávněně dotazují na další pohled rozhodčích a poradců chovu.

Z pozice poradce chovu doporučuji se touto informací zabývat, protože jsem plně přesvědčena, že hlavním zájmem chovatelů a majitelů se rozumí cílevědomá plemenitba psů respektující především zásady genetického zdraví jedince i populace. Čistokrevný pes je dědičně zdravý tehdy, jestliže zdědil standardní znaky, plemenný typ a povahu, jež jsou pro plemeno typické, a nezdědil dědičné vady, které by mohly nepříznivě ovlivnit zdraví jeho potomků. 

Ve smyslu výše uvedených poznatků jistě stojí zvláště chovatelům psů s uvedeným problémem za úvahu nechat u svého psa zpracovat genetiku za účelem zjištění, zda vada u psa nebo feny je dědičná či nikoliv.

Toto rozhodnutí je však plně na chovatelích a majitelích psů.

říjen 2015                                                                        Pavlína Novotná, poradce chovu BT